Tuesday, February 26, 2008

प्राक्तन

मला वाटायचं

कुठल्याश्या एका क्षणी
'आपण' एकरुप झालो

अगदी की जसं
गाणे तुझे अन शब्द माझे
स्वप्न तुझे अन डोळे माझे

एकच श्वास अन एकच आस
मखमली वाट अन गुलाबी प्रवास

अन एका बेसावध क्षणी तू
आपला डाव खेळून गेलीस

अन मग सुरु झालं द्वंद्व
'आपण' एकरुप झालो? छे!
'तू' माझ्यात की 'मी' तुझ्यात?

शब्दबंबाळ प्रश्न अन
त्यांची शब्दबंबाळ उत्तरं
मनात फक्त प्रश्नांचीच आवर्तनं

मग शब्दांचेच बोचकारे
अन शब्दांचेच फटकारे
रक्तबंबाळ मात्र आपलीच मने

अन एका बेभान क्षणी
'मी' कुठेतरी फेकलो गेलो
अज्ञात, अथांग अनंतात....

तेंव्हापासून
सारं काही शांत आहे
शरीर माझं श्वास घेतंय
जगणं कधीच थांबलं आहे.........

7 comments:

Kamini Phadnis Kembhavi said...

खास

आने दो और!

Vaishali Hinge said...

surekh kavitaa shevaTach kaDav tar kaDee aahe..
mast aahe tujhaa blog, varche chitra tar surekh aahet...

Vaishali Hinge said...

tujhyaa blog chee link devu kaa maajhyaa page var??

Arun said...

mastach aahe re.

HAREKRISHNAJI said...

कविता, फोटॊ आणि बॉगचे रंगरुप सर्वच देखणॆ

यशोधरा said...

surekha.

>>>>> anyways.. majhya blog var tujhya blog chi link denyas aapali paravanagi aahe ka?

naahi, kaaich harakat naahi!! malaa ase koni vichaaralehee navhate!! :D aapan he satkarma karataay, tehvaa, jarur!! :) thanks

Sharvari Patankar said...

chhan...